Let it go

IDINA MENZEL                                                                        

The snow glows white on the mount tonight
Not a footprint to be seen

A kingdom of isolation
And it looks like I'm the queen
The wind is howling like this swirling storm inside
Couldn't keep it in, heaven knows I've tried

Don't let them in, don't let them see
Be the good girl you always have to be

Conceal, don't feel, don't let them know
Well, now they know

Let it go, let it go
Can't hold it back anymore
Let it go, let it go
Turn away and slam the door

I don't care what they're going to say
Let the storm rage on
The cold never bothered me anyway

It's funny how some distance makes everything seem small
And the fears that once controlled me can't get to me at all

It's time to see what I can do
To test the limits and break through
No right, no wrong, no rules for me
I'm free

Let it go, let it go
I am one with the wind and sky
Let it go, let it go
You'll never see me cry

Here I stand and here I'll stay
Let the storm rage on

My power flurries through the air into the ground
My soul is spiraling in frozen fractals all around
And one thought crystallizes like an icy blast
I'm never going back, the past is in the past

Let it go, let it go
And I'll rise like the break of dawn
Let it go, let it go
That perfect girl is gone

Here I stand in the light of day
Let the storm rage on
The cold never bothered me anyway

NAJEDNOU

Na vrcholcích v noci panuje sníh,
ani stopa po lidech.
Ta samota královstvím je,
královnou jsem vloček všech.

Už kvílí vítr a hřmí bouře v srdci mém,
zlobu vyšeptám v tichu mrazivém.

Já byla v zámku vězněna,
skrývej city, buď skříňka zamčená,
to táta chtěl.
Ty dny pryč jsou,
svět zná tvář mou.

Najednou, najednou
chci skončit s tou hloupou hrou!
Najednou, najednou
dveřmi prásknu za sebou!
Já jsem svá,
to chci dokázat všem,
v bouři rozkvétám
a mráz v duši vítězí nad sluncem.

Je zvláštní, jak z té dálky
se všechno menším zdá.
I ten strach, co ve mně vládnul,
je loutka bezmocná.
Jen vyzkouším, jak mocná jsem
a k výšinám mě zvedne zem.
V mé říši bez konce chci žít,
klid mít.

Najednou, najednou
volná jsem, kráčím oblohou,
najednou, najednou
mé slzy šperkem jsou.
Já jsem svá,
jsem hráč i rváč!
V bouři rozkvétám!

Moc má se vzduchem snáší
v kódu neznámém
a chladná duše září
v krystalcích jak diadém.
Mé myšlenky se tříští,
jedna smysl má -
je pasé minulost,
když svítat začíná!

Najednou, najednou
úsvit dává mi sílu svou,
najednou, najednou
už nejsem dívenkou.
Já jsem svá,
křídla má hlas můj!
V bouři rozkvétám,
chci žít v zimě bez konce život svůj!